Cena Brexitu v zlatém ekvivalentu

Poslední den uplynulého roku 2020 zaznamenal odchod Spojeného království ze společného ekonomického prostoru EU. Do tohoto data se musel Londýn dohodnout na velkém balíku dohod - o investičních zárukách, bankovních operacích, hraničních a celních režimech, certifikaci léků a lékařského vybavení, rybolovu, letecké dopravě atd. Tyto dohody by měly upravovat vztah mezi Spojeným královstvím a EU od 1. ledna 2021.

Jedno téma však stojí bokem - návrat evropského zlata z “mlhavého Albionu”….

Faktem je, že Velká Británie je spolu s USA největšími správci žlutého kovu dalších zemí, včetně EU.

V době začátku Brexitu obsahovaly londýnské trezory mimo jiné zásoby zlata těchto států EU:

a další

Celkový objem zlata zemí EU, které měla v držení Bank of England v době Brexitu se odhadoval na ne méně než 2.000 tun. Toto číslo bude ještě vyšší když se připočte úschova zlata ze soukromých evropských bank.

Pro srovnání: zásoby žlutého kovu Bank of England představovaly 310,3 tuny. Rezervy Evropské centrální banky (s výjimkou rezerv uskladněných mimo EZ) - od 320 do 350 tun.

Když ztratí Spojené království tyto zlaté podíly EU, přijde Londýn o svůj statut města světového finančního kapitálu. Kdy Londýn má tento statut právě díky Londýnské mezibankovní burzy, která stanovuje cenu žlutého kovu s následným použitím u velké většiny mezinárodních smluv o dodávkách fyzického zlata.

Londýn má tuto možnost především díky tomu, že přilákal do svých trezorů velké množství zahraničního drahého kovu. Je zřejmé, že nechce o tuto svou pozici přijít.

Zlaté rukojmí

Britská vláda navrhla sjednotit otázku vymáhání zlata a vypořádání vzájemných pohledávek. Nejdříve bylo potřebné určit postup splácení dluhů a poté postup vrácení drahého kovu.

Největšími věřiteli Velké Británie bylo Německo a Španělsko a dlužníky Itálie a Portugalsko.

S těmito zeměmi měly být vyrovnané pohledávky. Ale úvěrové smlouvy s nimi byly tak komplikované, že nebylo se možno v krátké době dohodnout na všech problémech, které s nimi mohou vzniknout.

I když budou všechny dlužné pohledávky vypořádané, nebude možné uložené zlato repatriovat.

Bank of England, u které je uložený drahy kov, je právně nezávislá na státu. Nemá nic společného se státním dluhem. Vztahy s vlastníky zlata se řídí smlouvami o uložení. Drtivá většina z nich poskytuje právo na pronájem (leasing) třetím stranám. Na tomto základě je většina uloženého zlata u Bank of England využívána soukromými bankami. Toto vše vedlo k tomu, že se jednání mezi Londýnem a Bruselem zastavilo.

Lze k tomu dodat, že seriál Brexit je ve skutečnosti jen části seriálu s názvem “Zlatá čistka Evropy”.

V době druhé světové války byly tehdejší zlaté rezervy evropských zemí přemístěny do USA a Velké Británie. Po ukončení války požadovaly tyto země své zlato zpátky. Kdy jim, ale byly místo vrácení, poskytnuty půjčky zabezpečené tímto zlatem. Tím se dostaly do dluhové pasti. Od té doby začala zlatá epopej, která se nezastavuje ani v dnešní době.

Po celou tuto dobu bylo evropským zemím “předáváno” jejich vlastní zlato, které se nechali “v úložném prostoru”.

Po vytvoření EU se tato začala stávat ekonomickým konkurentem USA. Proto se EU dříve nebo později musela stát předmětem konkurenční války. Po té se Velká Británie rozhodla odejít a zároveň si vzít zlato sebou.

Dle autora článku jsou šance zemí EU na vrácení zlata v blízké budoucnosti prakticky nulové, kdy nejzajímavější epizody seriálu “Zlatá čistka Evropy” ještě přijde….

Zdroj: https: //ren. tv/blog/iurii-gorodnenko/785780-tsena-brexit-v-zolotom-ekvivalente